Hiragana

Japonská abeceda, která čítá na 46 jednotlivých znaků, slouží k zaznamenání zvukové podoby japonského písma. Jednoduše řečeno, funguje jako naše latinka – nenese význam, ale pouze vizuální podobu konkrétního zvuku. To samé bude platit o katakaně, které se budeme věnovat příště. V čem se ale tyto dvě abecedy liší, to je použití každé z nich.

Hiragana se používá tehdy, kdy buď ještě neznáme kanji, nebo je kanji už příliš zastaralé či obskurní, zkrátka se „nevyplatí“ jej psát. Dále hiraganu použijeme při zápisu tzv. okurigany – koncovek ohebných slovních druhů (sloves, některých přídavných jmen) a některých dalších slovních druhů jako např. spojek, partikulí, zájmen, atd.

Také jsme si ještě mohli všimnout hiragany coby drobného písma nad kanji v textech učebnic, v manze nebo anime. Jedná se o tzv. furiganu, přepis jednotlivých znaků, který se hodí všem studentům japonštiny, protože kanji se zkrátka spousta a rozhodně nebudete znát všechny hned na začátku.

Spolu s katakanou tvoří komplexní celek slabičných abeced, kterému se souhrnně říká kana.

V článku JAPONSKÉ PÍSMO jsme si ukázali vizuální rozdíly mezi jednotlivými komponenty japonského písma, viděli jste ukázku tří znaků z hiragany, tří znaků z katakany a tří kanji. Nyní se můžete podívat na celistvou hiraganu, seřazenou chronologicky od pěti samohlásek, až po jedinou japonskou souhlásku „n“.

Jedná se o základní řady, které potřebuje k „přežití“ každý student japonštiny. Postupně vás naučíme, jaké různé „triky“ můžete v rámci hiragany dělat, abyste byli schopni zapsat a přečíst tvz. spřežky, zdvojení a prodloužení.

Máte se na co těšit!

Uložit odkaz do záložek.

Napsat komentář